Pravěk a starověk
VZNIK PRVNÍHO ODĚVU – PRAVĚKÝ ODĚV
O důvodech a době vzniku prvního oděvu nevíme samozřejmě nic. Existuje ale několik teorií, které stojí za to zmínit. První, se týká vzniku oděvu jako ochrany před nepřízní počasí. Druhá teorie představuje potřebu ukrytí nahého těla v souvislosti s vývojem lidského mozku a pocitu studu – tento názor se objevuje i v Bibli. .jpg)
Poslední teorie, vnímá oděv jako prvek vložený mezi nahé tělo a okolní svět – tedy nejen nepřízeň počasí, ale i přírody, osudu, bohů. Pak mezi oděvy patří i amulety, tetování apod., i když jejich funkce se pohybuje „jen“ v rovině symbolického významu. Pokud bychom připustili, že systémy znaků použité v tetování nebo při „výzdobě“ oděvů mají svůj smysl, pak podle této teorie patří oděv mezi komunikační prostředky podobně, jako řeč nebo mimika. Oděv je tedy prostředek, jímž komunikujeme se světem, jehož prostřednictvím zjevujeme informace o sobě i o našich názorech na svět.
Pravěký oděv lze stěží popsat konkrétněji. Již v době kamenné nosili lovci nejvzácnější a nejkvalitnější kožešiny doplněné různými šperky (kosti, ostrá střívka, kostěné jehlice). Tyto šperky nesloužily ani tak k dekoraci, ale jejich hlavním účelem bylo spojení a uchycení kožešin na těle. Plnily tedy funkci dnešních šicích nití.
Jan Gossaert, gen. Mabuse, Adam and Eve (1520)
V mladší době kamenné lidé začínají vyrábět tkaniny pomocí primitivního tkacího zařízení. U nejstarších kulturních národů měl oděv formu nestříhaných přehozů. Tento charakter se zachoval dodnes u orientálních národů.
Pravěký oděv nevyhovoval pro rychlejší pohyb, a proto byl člověk donucen upravit kožešinu tak, aby pokrývala a hřála tělo a při tom nevadila při práci.
DOBA KAMENNÁ
.JPG)
Doba kamenná je samozřejmě mnohem déle trvající období, ale my se zaměříme na rozhraní mezi lety 500 000 – 9 000 let př. n. l. Lidé nosili kůži z ulovených zvířat omotanou kolem pasu a kolem ramen jako vestu. K jejich sepnutí využívaly kostěné jehlice. Z té se právě v době kamenné vyvinula jehla na sešívání kůží lýkem, střívky nebo tenkou kůží.
V mladší době kamenné vznikaly první spřádací přeslice, předeno a primitivní tkalcovský rám a krosny, což vedlo až k objevení tkaniny. Nejčastěji se zpracovával len, vlna a bavlna. 
Anthropos (31. 12. 2003; autor foto Lužová Z.)
přeslen; 2. polovina 1. tisíciletí př. n. l. [1]
DOBA BRONZOVÁ
Její počátek i konec se různí podle jednotlivých částí světa. Je však dochováno, že tkaniny se v tomto čase již sešívaly do tvarů suknic a plášťů. Také vznikaly nádherné ozdoby oděvů. V některých částech světa se oděvy dokonce již barvily pomocí přírodních barviv. Pro příklad tabulka s rostlinnými přírodními barvivy.
Střední doba bronzová - kvalifikovaná rekonstrukční představa ženy, jejíž ostatky byly nalezeny na lokalitě Bakaláře v Písku [2]
|
Český název |
Použitá část |
Mořidla |
Barva |
|
Afrikán |
kvetoucí nať |
kamenec, chlorid cínatý |
zlatočervená |
|
Bez černý |
listy |
zelená nebo modrá skalice // kamenec |
zelená // fialová |
|
Cibule setá |
plody // slupky |
kamenec // zelená nebo modrá skalice |
žlutá až hnědá // zelená |
|
Kakost smrdutý |
kvetoucí nať |
kamenec |
žlutá |
|
Kamejka rolní |
kořen |
kamenec |
červená |
|
Kopřiva dvoudomá |
celá rostlina |
všechna |
odstíny zelené |
|
Kontryhel obecný |
nať |
kamenec |
odstíny zelené |
|
Krásnoočko barvířské |
kvetoucí nať |
kamenec, chlorid cínatý |
zlatočervená |
|
Kostival lékařský |
celá rostlina |
kamenec |
žlutá |
|
Mařinka barvířská |
kořen |
kamenec |
červená |
|
Měsíček zahradní |
květy |
kamenec |
žlutá |
|
Mochna nátržník |
kořen |
kamenec |
červenohnědá až hnědá |
|
Ostružiník |
mladé výhonky |
kamenec |
krémově hnědá |
|
Pilát lékařský |
kořen |
kamenec |
růžovohnědá |
|
Podběl lékařský |
listy |
kamenec |
zeleno až hnědožlutá |
|
Přeslička rolní |
nať |
kamenec |
krémově žlutá |
|
Rdesno barvířské |
nať |
modrá |
|
|
Rmen barvířský |
květenství |
kamenec |
světle žlutá |
|
Svízel syřišťový |
kořen |
kamenec |
růžová až červená |
|
Šťovík kyselý |
celá rostlina // kořen |
kamenec // kamenec |
šedožlutá // jemně růžová |
|
Třezalka tečkovaná |
květenství |
kamenec |
béžová |
|
Vlaštovičník větší |
kvetoucí nať |
kamenec + vinný kámen |
světle žlutá |
|
Vratič obecný |
květenství |
kamenec |
žlutooranžová |
Jednoduché roušky a dlouhé košile se díky vhodnému řasení a spínání obohatily o rukávy. O kalhotách v této době mluvit nemůžeme, protože ty byly vynálezem Médů, od nichž je převzali Peršané, Keltové, Skythové a další. Především šlo o jezdecké národy.
STAROVĚK
Ve starověku byl užíván oděv nestřižený, někdy i nesešitý, kladený a aranžovaný. Umožňoval širokou variabilitu řešení, ale nepodléhal zásadnímu odlišení v šatu mužů a žen. Ve všech starověkých kulturách byl ženský oděv delší, ozdobnější a řasnatější. U mužů byl dlouhý oděv znakem vyššího společenského stavu. Pro odlišení jednotlivých kultur si ženy vybíraly luxusnější oděvy z drahých látek, doplněnými o vzácné šperky a složité účesy. Drahé oděvy nosily ženy počestné, ale i hetéry (antická milostnice).
EGYPT
Oděv podtrhuje přirozené proporce lidského těla. Základní typy oděvů přiléhají k postavě. Bylo používáno vrapování a fixace arabskou gumou – pryskyřicí. Typ egyptského oděvu je stálý a neměnný po dlouhá staletí. Rozdíly společenských vrstev se rozlišují pouze výzdobou oděvu.
Základ mužského oděvu tvoří bederní rouška – pruh látky ovinuté kolem boků a upevněné v pase. Stala se i pracovním oděvem a nosili ji i ti nejchudší a nejníže postavení lidé ve společnosti. U panovníků se vyvíjí v komplikovaně řasený oděv, směrem dolů se rozšiřující do tvaru trojúhelníku uchycený barevným pásem. K obřadnímu rouchu kněží patřila leopardí kožešina.
Ženy v oděvu těsně přiléhajícím a šitém na míru zvaném kalasiris vypadají jako v pouzdře. U pracujících žen sahá tato sukně do poloviny lýtek a u vznešených žen až ke kotníkům. Často byl rozdělen na sukni se zvýšeným pasem a živůtek, který tvořila dvě ramínka někdy odhalující ňadra. Slavnostní šat byl z lehkých, jemných a průhledných materiálů. Tančící otrokyně byly zahaleny v průhledný oděv, tančily polonahé, ozdobené množstvím šperků.
Ženský i mužský oděv byl založen na kontrastu barvy i materiálu. Na jemné hladké tkanině nebo na nahém těle vynikaly plastické pásy korálů. Kolem hrdla tvořily veliký kulatý límec, který byl doplňkem kalasiris vznešených. Barevné ozdoby, nejčastěji to byly korálky v modrých a zelených barvách a kontrastovaly s bílou barvou oděvu.
FÉNICIE, ASÝRIE
S běleným oděvem Egypťanů ostře kontrastoval pestrý šat Féničanů a Kanaánsů žijících v oblastech dnešní Sýrie a Palestiny. Féničané získávaly nejrůznější pestré odstíny barev (pomocí mořského plže z něhož získávaly purpurovou červeň).
Asyrský vysoký duchovní a asyrský král
KRÉTA
Muži nosili jen krátké bederní sukňové zástěrky a ženy oblékaly široké zvonovité sukně a malý, silně sešněrovaný živůtek s velkým výstřihem, který odhaloval poprsí.
ŘECKO
Ve starověku byla ideálem řecké kultury harmonická osobnost. Spojení krásy a dobra bylo typickým prvkem tohoto období.
Antické Řecko vytvořilo typ oděvu, který na postavě člověka přirozeně splýval. Obkresloval jeho přirozenou linii a pohyb. Oděv byl na člověku přizpůsoben podle jeho představ. Oděvy si byly velmi podobné, jen se lišily v množství a způsobu vlnění.
Již v tomto období mají barvy svůj symbolický význam. Např. bílá barva byla vyhrazena aristokracii, zelená, šedá a hnědá se staly obvyklými barvami venkovanů a černá vyjadřovala barvu smutku.
Kněžka a aristokratky
Mužský plášť, nazývající se chitón, se skládal ze dvou obdélníkových pruhů látky s otvorem pro ruce, šikmo se ovinul kolem těla. Tento jednoduchý košilovitý šat krátké délky sloužil jako pracovní, cestovní i sportovní oděv. Byl určen i pro bojovníky a mládež. Starci, veřejně činní muži a aristokracie nosili chitón dlouhý. Nejčastěji se chitón zhotovoval z plátna.
Přes chitón se mladší muži oblékali na cesty nebo při jízdě na koni krátký pláštík zvaný chlamys, který se opět sepínal na pravém rameni sponou.
mužský chitón mužský chlamys
Jako svrchní oděv sloužil himation. Byl určen zvláště pro starší muže a jeho úpravě se věnovala zvláštní pozornost. Himationem se rozlišovaly jednotlivé společenské třídy a funkce. Byl zhotoven z těžší vlněné tkaniny.
mužský himation
Oděv žen se nazýval peplos, což byl obdélník těžké vlněné látky ovinutý kolem těla upevněný na ramenou sponami. Další vrstvou byl himation – základní typ pláště, obdélník vedený šikmo přes tělo a uchycený na rameni. Vzniklý cíp se využíval jako kapuce nebo si pod něj schovávaly ženy ruce. Nosili jej jak muži tak i ženy. Muži používali i krátké pláštíky zvané chlamysi.
Dámský chiton (peplos)
Dámský himation
ŘÍM
Odívání v Římě navázalo na řeckou tradici. Oděv nebyl šitý. Jeho základní součástí, jak pro muže tak i pro ženy, byla tunika s opaskem-dva pravoúhlé kusy látky sešité na ramenou a bocích s otvorem pro hlavu. Nosily ji všechny vrstvy obyvatelstva. U mužů sahala ke kolenům a v pase byla přepásána a lehce zřasena. Tunika byla považována za spojení duše a osobnosti. Oranžová tunika symbolizovala utrpení, naproti tomu senátoři nosili tuniku se širokým purpurovým pruhem na prsou i na zádech. Jezdci ji nosili zdobenou úzkým pruhem.
mužská tunika
Přes tuniku oblékali muži tógu (až 3,5 x 5,5 m). Stala se národním šatem svobodných Římanů. Při slavnostním aktu dospělosti ji poprvé oblékal mladý muž na znamení, že získal práva římského občana. Měla elipsovitý střih a řasení značilo vlastnosti svého nositele. Tógu měli zakázáno nosit otroci, cizinci i vyhnanci. Nejčastěji byla tóga z bílé vlněné tkaniny. Senátoři ji měli zdobenou purpurovým lemem, císařové ji nosili purpurově rudou. Nižší třídy nosily místo tógy pohodlnější a kratší pláště zvané pallium nebo paenula.
tóga
tóga
Oděv svobodných Římanek se od oděvu otrokyň a cizinek lišil především množstvím oblékaných rouch. Základem byla tunika intima, která se stala univerzálním spodním oděvem. Aristokratické ženy ještě přes ni oblékaly stolu (přes tuniku se oblékala stola - odznak římských občanek). Neprovdané ženy měly právo nosit pallu, svrchní šat podobný tóze, obtáčený se kolem těla a její volný cíp pokrývá hlavu. Při slavnostních příležitostech se palla někdy spínala fi bulemi na ramenou nebo přetahovala přes hlavu. Občas bývala i přepásaná.
stola
palla
Už tehdy se snažily vznešené Římanky o zlepšení postavy pomocí jakýchsi podprsenek. Prsa zpevňovaly pásy z jemné kůže nebo korzety z pleteného lýka. [3]
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY:
1, Návrat k tradicím [cit. 26.10.2013] Dostupné na:
https://www.muzeumhd.cz/?action=en&presenter=Navrat:Default
2, Obrazy vytvořené pro muzea [cit. 26.10.2013] Dostupné na:
https://www.liborbalak.wz.cz/obrazy_pro_muzea.htm
3, Historie odívání [cit. 26.10.2013] Dostupné na: