Úvod > AKCE KLUBU > CESTY TAM A ZPĚT > Thajsko

THAJSKO

DEN 1 - CESTA

Začalo to chaoticky. Jasně, že jsem nikomu neřekla, že se máme sejít na letišti o 2 hodiny dříve kvůli odbavení. I tak jsme ale stihly malou skupinovou fotečku ještě na letišti v Praze – prvních příchozích…

Naštěstí se všechny Pohodářky dostaly na palubu letadla společnosti Lufthansa včas. Všechny ladynky měly u sebe pasy, elektronické letenky, na základě kterých získaly u odbavení palubní lístky až do Phuketu, kufry samotné byly řádně odbaveny u příslušné přepážky, příruční zavazadla ležela v úložných prostorách nad našimi hlavami. Jen vzlétnout.

„Dámy, přestaňte se tam vzadu vykecávat a sledujte to instruktážní video!“ Hulákám dozadu, čímž si vysloužím od letušky společnosti Lufthansa škrobený nesouhlasný pohled. Já vrhám nesouhlasný pohled na její babičkovské punčochy, skrz které prosvítá… zimní srst??? Raději se vrátím ke sledování stevarda, který se pomocí pantomimi pokouší vysvětlit, jak se fouká na píšťalku u záchranné vesty.

Konečně to máme za sebou, přesouváme se na ranvej a tadá… vzhůru za dobrodružstvím.

Z necelé dvě hodinky jsme přistály ve Frankfurtu. Mé snahy o organizovaný přesun na další správný gate mi ale lehce kazí Natalienn.

„Já nemůžu za to, že je ti zima. Říkala jsem, že si máte vzít do letadla alespoň ponožky.“ Připomínám jí.

„To jsi sice říkala, ale o kalhotách nepadla ani zmínka. Prostě na mě chvíli počkejte…“

Ne že by čekala na mou nebo číkoli odpověď a zmizela jak pivní pěna.

„Klid…,“ slyším, jak mi Elen 16.3 šeptá u ramene a přitom se na něco dívá na hodinky.

Jen si povzdechnu a očima pátrám po rozmazané šmouze, v kterou se Natalienn proměnila, když pobíhala od jednoho obchodu k druhému. Po chvíli patrně našla, co hledala, protože byl přes celou halu slyšit její vítězný jásot.

„Ještě máme 2 hodiny,“ hlásí mi Elen 16.3, která si asi jako jediná poctivě prostudovala letový plán. No dobře, máme 2 hodiny do odletu do Singapuru. Ale to přeci neznamená, že máme čas běhat po obchodech, nee?

„Tak jo holky, až se Natalienn vrátí, půjdeme najít správný gate a pak si do odletu dělejte co chcete, dobře??? Ale běda všem, co nebudou sedět v letadle!“ Snažím se znít hrozivě, ale má snaha selhává… 88Juliet88 si zcela okatě leští nehty o své košilové sáčko a nenápadně tak upozorňuje na svou novou manikéru. My víme, že máš super nehty, 88Juliet88… povzdechnu si v duchu, ale nechám to být.

Za malý okamžik se k nám vrátila i Natalienn a tak jsem mohla naši skupinku doprovodit do odpočinkové zóny u správnému gatu…

Bez zpoždění jsme se vznesly se společností Singapur do nebeských výšin. Tedy přesněji řečeno do 11 km a kousek k tomu, což při rychlosti větší než 700 km/hod není žádný problém. Venku bylo nějakých - 50°C. Brrr. Pro ty co to zajímá, letíme ve špičkovém stroji, nejnovější novince všech leteckých novinek určené pro dopravu osob – v Airbuse A380. Špičkové služby, pohodlné sedačky, zábava během cesty zajištěna. A jídlo jedna báseň…

Pohodářky, čeká nás více jak 13-ti hodinový let, takže nožky nahoru, zabalit do dek a nezapomeňte si požádat letušky o cokoliv.

„Mají dietní kolu?“ Ozve se za mnou.

„Letíme na dovolenou, máš zakázáno konzumovat cokoliv dietního!“ Reaguju zpět.

„Takže mají dietní kolu.“ Nevzdává se jemný hlásek a ještě dává zvláštní důraz na slovo mají.

Zhluboka se nadechuji. „Ano, myslím, že mají dietní kolu.“

„A zeptáš se letušky až půjde kolem? Já nerada mluvím anglicky…“

„Dobrá, zeptám se.“ Slibuji. No, alespoň opráším angličtinu.

Letušky společnosti Singapur jsou krásné, elegantní, chytré jako opice a nikdy si z tváře nesmažou nacvičený úsměv. Jsem si jistá, že by z nich měl noční můry každý plastický chirurg na západ od České Republiky.

„Do you have a diet coke?“ Ptám se bezelstně jedné z nich.

„Of course, lady. Do you prefer absolut without sugar, cola light or pepsi? We have also cola with lemon, limet, charry or caramel, if you wont…“ Sype se z letušky a přitom na mě nepřestává cenit ty své perly.

Přeruším její litanii s přáním koly light a pomerančového džusu. Asi si myslí, že si budu dělat nějaký nechutný koktej. Počkám, až odejde zase dál a posílám kelímek s dietní kolou dozadu…

13 hodin je opravdu dlouhá doba a já sem tam obhlédnu ostatní ladynky, abych viděla, co dělají. Zuzlik pospává schoulená pod dekou, Lucyllka si chodí upravovat na toaletu rťěnku po každém chodu (který je více než bohatý a nedietní), Mysti si hraje s obrazovkou – patrně poslouchá muziku, protože si tiše prozpěvuje, DéDé také pospává. No nic, do snídaně daleko, tak si také schrupnu… Když se vzbudím, holky už pózují s letuškami na památeční foto.

Singapurské letiště je jedním slovem ohromující. Nevím jak přesně je veliké, ale letiště Václava Havla vypadá v jeho světle jako vesnická zastávka autobusu na znamení. Mezi jednotlivými terminály jezdí metro-vláčky a cestující tak mohou obdivovat venkovní zahrady plné palem a kvetoucích keřů v růžové a fialové barvě. Odpočinkové haly jsou projektovány jako malé parčíky plné živých rostlin, protkané skleněnými mozaikovými skulpturami květinových a pugetových tvarů. Všude se rozléhá zpěv exotického ptactva a děti se baví jejich hledáním mezi keříky.

My se nebavily. My spěchaly na správný terminál k našemu gatu, abychom stihly let do Phuketu. Snad budeme mít čas se zde rozhlédnout při zpáteční cestě.

Let do Phuketu jsme stihly jen tak tak. Vlastně se čekalo jen na nás. Šlo o malý tryskáč, který po nastartování zase umřel. Asi odložený start, krčím rameny. A hlavní stevard mi dává za pravdu, když nám rozhlasem potvrzuje odlet za 5 minut.

Za 5 minut se skutečně rozjíždíme na ranvej,jenže po asi 200-tech metrech letadlu vypovídá dech, rozsvěcí se signální světla EXIT a problikávající evakuační světla. No super.

Vidím, jak se po sobě lidé začínají dívat s rostoucí nedůvěrou.

Tentokrát se v intercomu začne vykecávat kapitán…

Lehká technická závada…

Co to je?! Lehká technická závada…

Lidé se začínají křižovat. Nicméně za pár minut, během kterých se naše letadlo proměnilo v zapékací mísu (venkovní teplota byla více jak 30°C), jsme se konečně pohnuly a světe div se, odlepily jsme se od dráhy.

Za hodinu a kousek jsme konečně přistály na Phuketu. Hned jak se podvozek dotkl naší matičky Země, letadlo si zopakovalo tríček s vypnutím elektřiny a tak nás v naší setrvačnosti doprovázely opět jen EXIT 1 a EXIT 2 plus evakuační světla. Jo a také 2 sanitní a 1 hasičský vůz. Paráda. Kapitán získal ohlušující potlesk, já náběh na infarkt.

Je 11.února, 13:00 hod místního času a venkovní teplota je 33°C. Všem jdu hromadně změnit eura na místní plativo – bathy. 1 bath = 0,80,- Kč.

„Děvčata, od této chvíle budete o všechno smlouvat, smlouvat a smlouvat, jasné??? Běda té, která přistoupí na první 2 nabídky,“ dávám rady. „Také si dejte pozor, abyste nemluvily o královské rodině a hlavně, ŽÁDNÉ DROGY!!! Víte jak dopadla Bridgite Jonesová! Já žádného pana Darcyho neznám, takže koukejte na sebe dávat pozor.“

Čekáme na naše kufry u pásů a já se musím jen divit, jak jsou některé Pohodářky v pohodě. Hlavně Mejkynka, Ladynka K a Arsa. Já jsem celá zlámaná, zmuchlaná jak šarpej a jediné co chci je sprcha.

Když jsme všechny přichystané, jdeme čekat ven na náš další spoj…

DEN 2 - PHI PHI

Objednanými minibusy jsme odjely z letiště do přístavu. Někdo si cestu užíval, kochal se vzrostlými palmami, kaučukovníkovými plantážemi nebo přelidněnými ulicemi. Já měla srdce až v krku a snažila se snížit už tak zvýšený puls. Neuvědomila jsem si, že se v Thajsku jezdí po levé straně! A jaké bylo pro mě překvapení, když náš vysmátý řidič jménem Sadir šlápl na plyn, aby pěkně z ostra projel kruhovou křižovatkou - do protisměru! Zaječela jsem jak Viktorka, což následně zopakoval i Sadir, který se mě asi trochu polekal.

"Hele, to nebylo vtipný..." držím se za srdce a předstírám, že mi vadí poťouchlý smích od ostatních ladynek.

"Ale bylo!" Slyším odpověď, ale to už se směju také.

Do přístavu jsme dojely bez nehody. Kupodivu. A pak už jsme se nalodily na loď jménem Sea Diamond, která nás odvezla až do našeho cíle.

Ostrov Phi Phi, to je džungle, osamocené malé plážičky, několik hotelových resortů, jedna hlavní nákupní třída a žádná silnice. Což znamená, že jsme se pěkně po skupinkách rozdělily i s kufry do malých džunek, které řídili místní domorodci - tzv. mořští cikáni. Ti nás odvezli až k našemu resortu. Přesně 20 metrů od písčitého břehu.

"Tak dámy, kdo si pamatuje, jak to bylo při vylodění v Normandii?" Žertuji, ale můj vtip se kupodivu nesetkává s ohlasem. Nu což, do moře skáču jako první a zjišťuji, že je zde hloubka tak pod kolena. A musím si blaženě povzdechnout, protože je mimo jiné také azurově čisté, proteplené sluncem a stoprocentně osvěžující... Ale to už holky skáčou z lodí za mnou. Kufry nám na břeh naštěstí odnosili hoteloví poslíčci.

"Holky, dneska je celý den volno, večer si dáme meeting, ju?" Domlouvám nám "rande", ale holky už se rozcházely na své bungalovy...

A jak je vidět, každý si našel to své.:D

Nikdo přes počáteční únavu z cesty nezůstal na pokojích a po sprše se všichni vydaly prozkoumat okolí.

Jako první se vydaly na průzkum Arsa a zuzlik.

Ty potkaly u recepce DéDé a Elen 16.3. Dámy našly bazén se sladkou vodou a hooodně dobře zásobený coctail bar. No, alespoň vím, kde je budu hledat.

Za to marry K se vydala podél pobřeží po upravených cestách a obdivovala místní flóru. Ani bych se nedivila, kdyby měla večer na pokoji už plnou vázičku čerstvých květin. V její oblíbené barvě???

Natalienn šla ještě o kousek dál a jako první tak objevila jednu z mnoha malých plážiček. Později jsme se dozvěděly, že se jmenuje Viking Beach.

LadyJane a Yura se odvážně vydaly do středu ostrova. Sice ho nedokázaly najít, ale minimálně 2x na něj dnes stouply.

Teluca se vydala opačným směrem...a na střed ostrova vstoupila 3x!

Já, Mejkynka a july76 jsme se dohodly, že dnes dáme přednost relaxaci na sluníčku před trmácením se džunglí. Vždyť ta voda je tak lákavá...!

To samé si zřejmě myslela i Lucyllka...

...i Waleri. Během chvíle se z dočista prázdné pláže stalo společenské centrum plné turistů. A všichni se pokoušeli Lucyllku i Waleri vyfotit. A ty jim tu radost samozřejmě dopřály.:D

Krásou plážiček byly okouzleny i perfekcionistky 88Juliet88 a Mysti. Ty se vsadily, která vyfotí krásnější snímek. Jsem ráda, že nechtěly, abych je rozsoudila.:D

Na smluvenou večerní schůzku si nakonec vzpomněla jen Chemijane. Když ale zjistila, že nikdo jiný nepřišel, dokonce ani Nora, seběhla dolů k baru a tam si užívala výhled na Loh Dalum Bay u sklenice chlazené Margarity až do západu slunce...

DEN 4 - VÝLET

Tak co nás dneska vlastně čeká???

Cesta z Phi Phi zpět na Phuket některým utíkala rychle, jiným pomalu. Nevím proč, ale některé Pohodářky byly po včerejším neplánovaně volném dni celé utahané a uzívané. Některé dokonce schovávaly kruhy pod očima pod slunečními brýlemi. Osobně si chci myslet, že jde o JET LEG...:D

Khao Phra Thaeo National Park se pyšní stádem 20-ti slonů, převážně slonic. Většina z nich slouží jako dopravní prostředek pro turisty, jen pár jedinců jako pracovní síla v přilehlé kaučukové plantáži. Dny tráví buď nošením turistů do džungle kaučukové plantáže nebo odnášením kaučukových klád z džungle. Noci tráví v domorodci přistavené "garáži" pro slony.

"To tady vážně spí?" Ptám se naší domorodé průvodkyně, která se nám představila jako Miss Jikky Pom.

"Zatím ano," přitakává s lehce nakrčeným obočím. "Ale na druhé straně parku se staví velký pavilon a jezero ke koupání. Je to jen provizorní řešení. Navíc naši sloni tráví celý den i noc většinou venku..." Začne mi vysvětlovat. Snažím se s ní udržet tempo, ale má angličtina není zase tak dobrá. Tak alespoň sleduji jak se k nám valí jeden ze sloních "nosičů", který nás má odnést do srdce džungle.

"Holky pozor, on s ním jede přímo na nás!" Otáčím se, kdo to tady huláká a zjišťuji, že je to Chemijane.

"Ten rozhodně nejede, spíš se valí." Komentuje situaci po chvíli pozorování Danulík.

"Pojďte se s ním vyfotit..." navrhne 88Juliet88, ale to už táhne Elen 16.3 za ruku ke slonovi.

Cesta na slonovi byla dlouhá, pomalá, kymácivá a až trochu nudně bezpečná. Kdo čekal špínu a trochu toho sloního aroma, měl smůlu. Všude voněl kaučuk a rozkvetlé květy místní divoké flóry.

Zpět v informačním středisku parku na nás ale čekalo milé překvapení. Dvě malá slůňata - pětilety chlapeček Sangthong a sedmiletá slonice Farsai. Samozřejmě, že se jim nedalo odolat. První fotku s fotogenickou Farsai si "vybojovala" Yura.:)

A hned po ní využila situace Lucyllka.:)

Jenže potom milá Farsai zaznamenala přítomnost svého "chovatele", který měl schovaný trs banánů (nevím kde, protože s ním nepřišel) a Farsai i Sangthong s ním odkráčeli na malou sloní svačinu.

"Beztak jim je sní sám..." Brmlala si pro sebe tiše zklamaná Arsa.

Ale v tu chvíli nás Jikky už svolávala, abychom se šly podívat na Opičí show. V parku žije spousta opic divoce a nikdo z domorodců se neobtěžuje je počítat. V tréninkovém středisku jich mají 10, z toho se prý dá vycvičit pro sběr kokosů tak 4 jedinci a jen 1 opravdu poslouchá. Co dodat, makakové jsou osobnosti, které si nenechají moc poroučet.

My viděly všechny 4 vytrénované, ale nejšikovnější byl opičák jménem Diamond.

Ten dokonce i ochotně zapózoval.

A nestyděl se ani konkurovat našim dvěma kráskám juli76 a Arse.:D

Show must go on...

Zábava byla za námi, těď nás čekala práce. Jikky nás zavedla ve správném zmateném hloučku na kraj kaučukovníkové plantáže a každému rozdala rydlo, pípeču a mističku.

Pěkně pomalu a naprosto bez citu zaryla hák rydla do nejbližšího kaučukovníku a táhlým smykem vyrýpla ze stromu kus kůry. tam kde skončila zatloukla druhou stranou rydla do ubohého stromu pípečku a po chvíli velikého očekávání se ze stromu začala valit bílá míza. A šup do mističky... Syrový kaučuk v celé své kráse.

"Pohoda holky, kdo nechcete plantážničit, tak nemusíte..." hulákám aby mě všechni Pohodářky slyšely, ale když se rozhlédnu, všechny jsou už u svých stromečků a pěkně s citem se rýpou v kůře...

"No to je mi nadšení." Šeptám a nevěřícně kroutím hlavou.

"My nechceme..." ozve se za mnou rázně až nadskočím. Jejda. Za mnou stojí LadyJane, marry k. a Natalienn, pěkně s rukama složenýma na prsou a podupávají nožkami nesouhlasné staccato.

"No tak fajn, už jsem říkala, že nemusíte. Tak alespoň jukejte jak to vypadá..." navrhuji a ukazuji na nejbližší strom, který patrně slouží jako příklad už delší dobu.

Popojdu dál, ale tady najdu dokonce dvojitý zářez. No, taková je kaučuková plantáž v praxi.

Když už víme, jak taková "těžba" syrového kaučuku probíhá, rozhodneme se vrátit do střediska. Koneckonců nás zde čeká pravá thajská večeře.:D

Jaké je ovšem naše překvapení, když zjistíme, že si ji máme sami uvařit...:D

Všechny jsme dostaly k ruce jednu místní kuchařku, která nám vše ukázala a pak nás pod jejich přísným, ale tolerantním dohledem nechaly pracovat. Nejlépe ze všech si vedla Waleri, která urputně trvala na tom, že neumí uvařit ani čaj. HAHA!

"Příště chystáš všechno pohoštění ty, Waleri..." Slibuji jí žertem a ona na mě na oplátku vyplázne jazyk.

A co vlastně ukuchtila???

Jasně, že jsme si hned vzaly recept...:D

Chytřejší, unavené a najezené jsme se konečně mohly vrátit "domů" na Phi Phi...

DEN 5 - INFORMACE

Informační večer se koná kvůli stále teplému počasí v otevřené terase našeho hotelu Bay View... odkud je mimochodem také moc hezký výhled.:D

"Holky přestaňte se courat na pláži a pojďte už k nám nahoru..." slyším svolávat Lucyllku všechny Pohodářky. Zatím je tu jen ona a Natalienn...

Za chvíli se k nám ale připojily všechny.:)

„Vítám všechny zájemkyně o nějaké ty informace o zemi a místě, kde vlastně jsme. Těch informací je opravdu hodně, co bych vám ráda řekla. Proto si dnes povíme jen něco málo o historii Thajska a další znalosti si necháme na jindy, souhlas?“ Koukám po Pohodářkách a vidím jen tváře, které vlastně nevědí co od dnešní schůzky očekávat.

„Souhlas!“ Ozve se zezadu jasný hlásek. Snad Waleri?

"Tak dobře, dáme se do toho, udělejte si pohodlí, chvilku si posedíme...Vidím, že jste si vzaly i zápisníky, to jsem ráda. Pište si sami co chcete a já slibuji, že vás nebudu z ničeho zkoušet...":D Na to rozvíjím přichystané obří plátno, na kterém byla vyobrazena mapa Thajska v rohu s nynějším králem Rámou IX., neboli králem jménem Bhumibol Adulyadej.

Poté co jsem pracně zavěsila mapu na jeden z háčků od obrazu Phi Phijské pláže jsem se konečně mohla pustit do přednášky…

" Takže bylo nebylo... nejstarší státy na území dnešního Thajska vznikly v jeho jižní části. Na ústřední rovině se kolem 3. století zformovala civilizace Dváravatí, jejíž městské státy obývali převážně Monové, vyznávající théravádový buddhismus. Později sem střídavě zasahovala moc angkorské říše s významným střediskem v Lomburi. Zároveň se od severovýchodu začalo na dnešní thajské území šířit tajské osídlení. V průběhu 13. století vzniklo v severní části několik tajských států, z nichž nejvýznamější byly Lanna a Sukhothaj. Stát Sukhotaj za vlády krále Ramkhamhenga získal mocenskou převahu na většině tohoto prostoru. Proto je oficiální historiografií považován za první thajský stát. V roce 1350 byl na ústřední rovině založen nový stát Ajutthaja. Během několika desetiletí se ajutthajským panovníkům podařilo vojenskou silou i sňatkovou politikou ovládnout Sukhotaj. Zároveň úspěšně vedli opakovaná tažení proti Angkoru. To po roce 1431 přispělo k přnesení střediska kambodžské státní moci do Phnom Penhu. Vedle Ajutthaje vznikl v polovině 14. století také stát Lan Sang v dnešním Laosu a severovýchodním Thajsku. Na severu nadále existoval stát Lanna. Roku 1569 dobyla Ajutthaju barmská vojska a vnutila jí vazalské postavení. Za vlády krále Naresuana však Ajutthaja svou nezávislost na Barmě obnovila. V 17. století byla dominantní mocností ve střední části Zadní Indie a zejména za vlády krále Naraje udržovala bohaté mezinárodní styky. V roce 1767 však podlehla nové barmské invazi a tentokrát byla zcela zničena. Královskou moc obnovil v Thonburi vojevůdce Tak Sin, ale roku 1782 byl svými dvořany prohlášen za nepříčetného a zabit..." přestávám mluvit, když Waleri praští hlavou o stůl.

"Co se děje?" Vypadá trošičku zmateně a ostatní Pohodářky se začnou smát.

"Pardón, já asi usla. Ale vážně je to zajímavý..." snaží se omluvit, ale nevypadá zrovna kajícně. Spíš vypadá, že by se chtěla také smát.

Zhodnotím situaci a musím uznat, že je to celkem nezáživné...

"Víte co? Dáme si pauzu. Dejte si něco k pití, ať mi tu nepadnete a zobejte ovoce...“ Nato kývnu na stevarda, který už má pro nás nachystané občerstvení.

Asi nikoho nepřekvapilo, že Waleri byla u stolu jako první.:D

"Tak dobře, když jsme všechny občerstvené a máme co popíjet, vraťme se k výkladu, souhlas?"

Ladynky srkají své coctaily a zakusují avokádo, ananas a kdo ví co ještě... tak se rozhodnu pokračovat. Kdo ví, třeba mě budou poslouchat, dokud to všechno nesní a pak se mi rozutečou. Kouknu na stůl s občertvením... rozhodně to musím zkrátit!

"Nová dynastie Rattanakosin neboli Čakri přesunula hlavní město na opačný břeh řeky Čaophraja, do Bangkoku. Pokračovala v mocenské expanzi, zahájené už Tak Sinem a vynutila si hegemonii na celém území mezi Barmou a Vietnamem. Koloniální pronikání Británie a Francie do regionu však představovalo vážnou hrozbu také pro Siam. Králové Mongkut (Ráma IV., 1851–1868) a Čulalongkorn (Ráma V., 1868–1910) reagovali vstřícnou diplomacií, územními ústupky a reformami, které měly jednak zvýšit prestiž Siamu v očích mocností, jednak upevnit centralizovanou státní moc na územích, která byla dosud vůči Bangkoku ve volném vazalském poměru. A ano, to jsou přesně ty hvězdy, které zářily ve filmu Anna a král... Tak vznikl moderní thajský stát v nynějších hranicích. Za vlády krále Rámy VI., 24. června 1932, byla státním převratem zavedena konstituční monarchie. V době 2. světové války podpořila vláda Plaeka Phibunsongkhrama Japonsko, jiní politici ale udržovali styky se Spojenci a vytvořili odbojovou organizaci Seri Thaj. Po válce se tato frakce, v jejímž čele stál Pridi Phanomjong, chopila státní moci a následovalo období demokratičtější politiky. Dvojice státních převratů v letech 1947 a 1948 přivedla k moci opět Plaeka Phibunsongkhrama a Thajsko se zapojilo do studené války na straně USA. Sarit Thanarat, který se postavil do čela vlády po dalších dvou převratech na konci 50. let, začal znovu zdůrazňovat úlohu monarchie v thajské společnosti. V říjnu 1973, za rozsáhlých demonstrací v hlavním městě, tehdejší předseda vlády Thanom Kittikačorn uprchl ze země a král jmenoval úřednickou vládu. Po třech letech reforem a volených vlád však byl obnoven vojenský režim. Od konce 70. let se další vojenské vlády snažily o soužití s voleným parlamentem a po volbách v roce 1988 vznikla civilní vláda. Ta byla svržena vojenským převratem roku 1991, ale v roce 1992, během nové vlny demonstrací, byl vojenský režim donucen odstoupit. Po těchto událostech byla za účasti široké veřejnosti sepsána nová ústava a parlament ji v roce 1997 přijal. Roku 2001 byl ministerským předsedou zvolen telekomunikační magnát Tchaksin Šinavatra. Díky většině, kterou jeho strana Thaj rak Thaj (TRT) získala v parlamentu, mohl zahájit program reforem ekonomické i sociální politiky. Po volbách roku 2005 se parlamentní převaha TRT ještě zvýšila, vyvstala jí však silná opozice v hlavním městě. 19. září 2006 došlo k vojenskému převratu. Vojenskou juntu vedl generál Sonthi Boonyaratkalin, ústava z roku 1997 byla zrušena. Juntou jmenovaná vláda prosadila 10. srpna 2007 ve veřejném referendu novou ústavu a 23. prosince 2007 se konaly nové volby, ve kterých zvítězila strana Pchak pchalang pračcháčchon (PPP), kterou vedl Samak Sundaravej. V této straně působila řada bývalých členů TRT, která byla za vojenského režimu soudně zakázána. PPP zformovala koalici s dalšími pěti stranami. Lidové sdružení pro demokracii, které organizovalo protivládní aktivity před převratem, ihned obnovilo svou činnost. Demonstrace v hlavním městě vyvrcholily v listopadu 2008 obsazením vládních budov a obou mezinárodních letišť. Za této situace vydal ústavní soud rozhodnutí, kterým rozpustil vládnoucí stranu a zakázal některým členům na pět let politickou činnost. Tím se změnilo složení parlamentu a opoziční Demokratická strana byla schopna sestavit novou vládu premiéra Apchisita Vedžadžívy v koalici s několika menšími stranami a s jednou z frakcí bývalé PPP. Stoupenci opozice opakovaně demonstrovali za uspořádání nových voleb. Rozsáhlé protesty na jaře 2010 vedené hnutím Jednotná fronta za demokracii proti diktatuře armáda potlačila, přičemž bylo 90 demonstrantů zastřeleno a přes 1900 zraněno. A jak to vypadá dnes se můžete sami podívat na internetu..."

Oddechnu si... a když zvednu hlavu, zjistím, že jsou všechny Pohodářky pryč!!!

Dobrá, příště to bude náboženství a královská rodina...:D

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY:

1, Thai.cz on-line průvodce po Thajsku [cit. 15.2.2014] Dostupné na:

https://www.thai.cz/fakta/historie/

DEN 6 - KÁNOE

Tak vstáváme, vstáváme. Za zábavou samozřejmě musíme jet zpět na Phuket, ale posilněné vydatnou snídaní to pro nás nebyl žádný problém.

Ve smluvený čas na nás opět čekaly přistavené transfery v přístavišti, které nás dovezly k jednomu z mnoha vesnických malých středisek postavených hned u řeky...

"Řeky v Thajsku, to je pohodlná dopravní trasa a mnohde i středisko obchodu. Mnoho žen zde tímhle způsobem - trhem na řece - zajišťuje hlavní zdroj příjmů v rodině." Začnu se vykecávat, ale velice brzy jsem přerušena.

"Kolik si tak vydělají?" Ptá se mě Yura.

"Hmm, moc to není. Domorodci většinou sami pro sebe nic nekupují, protože pro vlastní spotřebu mají víc než dost. Trhovci jsou potom odkázaní na prodej pro hoteliéry a turisty. A pak je tu samozřejmě ta smouvací čst, kdy je ejden prodejce schopný prodat ti mango za 20 bahtu a druhý za 200. Takže, no těžko říct.

"Dobrá, jdu podpořit místní trh..." rozhoduje se Yura a už mává na nejbližší džunku s ovocem.

"Miss Grey?" Uzve se za mnou až se leknu. Prudce se otáčím a nevidím nikoho jiného než Jikky Pom. Co ta tu dělá?

Aha, její babička prodává ovoce a Jikky ho vozí do hotelu. A také nám má zajistit klidný průběh naší projížďky. Cože??? Proč by neměla být projížďka klidná...nechápu. Dívám se po ostatních ladynkách, ale ty si nás vůbec nevšímají. Všechny se dívají na Yuru, která právě vyjednává s jednou z trhovkyň.

Nechávám Pom stát a jdu zjistit co je tak zajímavého.

Jasně, že žena na džunce neumí anglicky. Nebo nechce. Pom je naštěstí po ruce, aby překládála.

Problém?

Banány.

Yura odmítá dát za mini banánovou verzi cenu jako za banán průměrné nebo větší velikosti. Tečka. Přitom si hoodně pomáhá pamtomimou. Jasně, že velikost průměrného banánu trošičku zveličila a s každou další nabídkou zdá se rostla i velikost banánu. Nebo chodím do špatného marketu.:D Když už je na délce salátové okurky, musím se smát i já. Pom je profesionálka. Překládá bez mrknutí oka. Stařena kouká jako Hitler, ale nakonec se vzdává jednoho trsu minibanánů a podává ho Yuře, která si ho od ní s úsměvem bere. Pom vyndavá z peněženky 50-bathovku a podává jí stařeně. Ta se začne usmívat jak sluníčko a už se odráží pádlem od břehu...

Vida, dostaly jsme dárek k výletu. Díky Yuro za banány ne průměrné ani vtěší velikosti! :D

Příště to zkusíme s melouny nebo papájou.:D

Yura si samozřejmě vysloužila aplaus a ta se nám za odměnu odvděčila po minibanánku.

Konečně jsme se mohly vydat za Pom, která se hbitě proplétala mezi trhovci na břehu. Ukázalo se, že bychom možná měly najít naši půjčovnu kánoí trochu problém. Byla až kousek dál za vesnicí a ještš se muselo kousek přírodní cestičkou džunglí. Divím se, že Pom nevytáhla mačetu a nezačala si razit cestu džunglí...

Boat rent byl starý a vlastnil ho ještě starší domorodec. Žvýkal tabák, neměl žádné zuby a na pravé ruce měl o jeden prst víc. Funkční. Pom mu chvíli něco vysvětlovala a přitom na nás pořád ukazovala.

"Jestli teď vytáhne 50-bathovku, tak se..." Již jsem se nedozvěděla, co by se juli76 stalo, protože se naším hloučkem začalo prodírat mládě domorodce, které za sebou táhlo kánoi. Bohužel tak způsobil v našem hloučku malou paniku - byl totiž nehorázně špinavý. Pom ho okamžitě zahnala za chatrč, kterou zřejmě obýval i se starcem, ale ten si z jejího láteření očividně nic nedělal. I to je realita v Thajsku.

Po chvíli Pom "něco " dojednala, protože jsme všechny nafasovaly záchranné vesty a pádla. Poté jsme si vytvořily dvojice a šly pro kánoe...

"Vidíš to?" Ptá se mě vyděšeně 88Juliet88.

"Vidím kánoe. Co vidíš ty?" Je mi jasné na co se ptá. Do tohohle by nevlezl ani Tom Hanks jako trosečník. Doprčic. Majitel zřejmě viděl naše váhání, protože začal hulákat na celé kolo. Ne na nás, ale na toho malého chlapce. Ten se zjevil odnikud a už táhl nejvrchnější kánoi na vodu. A šup do ní, aby nám demonstroval její nepotopitelnost. No to teda nevím...

"88Juliet88, pojď si se mnou udělat poslední fotku před potopením Titaniku." Lanařím jí a vida, s nevěřícně nakrčeným obočím vážně jde.:D

Ne všechny samozřejmě umíme zacházet s pádlem jako staří vodácí, přesto se nám podařilo sjet pěkný kus řeky jejíž jméno jsme sice slyšely, ale nebyly jsme schopné si jej zapamatovat. Šlo o jednu z mnoha, které na mapě ani neměly jméno. I tak se, ale holkám povedlo několik krásných snímků.

Jako první vyrazily Mejkynka s Yurou...

Pak už se focení stalo bojem s řízením, nenamočením foťáku a odháněním hmyzu. Přesto pohodářky uměly zapózovat. Hold profesionálky se nezapřou.:D

Například Chemijane.

Zrovna tak Elen 16.3.

Nebo marry k....

"Holky, já myslím, že se támhle ve vodě něco pohlo." Slyším marry k. a koukám směrem, kterým ukazuje. Nic tam, ale nevidím.

"A co to podle tebe bylo?" Ptám se jí.

"Žába, ať řekne žába..."slyším jak si pro sebe šeptá 88Juliet88, která jede na kánoi se mnou.

"No já nevím, dlouhý tělo, ocas... žijou tady krokodýli?" Ptá se opatrně marry k. a já jí musím udělat radost, samozřejmě.:D

"No jasně, vždyť proplouváme mangrovníkovými porosty thajské džungle. Žijí tady a dokonce i v moři. Já vám to včera na naší přednášce neřekla???" Divím se...

"Nee, to jsi teda neřekla!" Ozve se za mnou naštvaně juli76.

"Žvanila jsi něco o o nějaké laně, Barmě a rámech x-tých, ale o krokodýlech jsi určitě nic neříkala." Připojuje se k ní Mejkynka.

"To je divný... no asi jsem se k tomu už nedostala, když jste se mi všechny zdejchly." Vrhnu na ně vyčítavý pohled.

"Já bych se nejraději zdejchla odsud, jestli vám to nevadí." Slyším někoho v dáli.

"Noro, no tak, historie versus krokodýli. Umřít na nudu nebo hrůzostrašnou smrtí na dně hnusný a špinavý řeky... varování před krokodýli by bylo asi vhodnější, ne?" Mejkynko, ty zrádkyně! :D

"Fajn, fajn... tak příště začnu od místních zvířat. Nicméně Pom mě na břehu varovala, že zdejší krokodýli jsou zakrmení a turistů si vůbec nevšímají za celou řadu let zde bylo jen jedno napadení člověka. V klidu..." A máte to.

Ticho.

Šplouchnutí.

Delší ticho.

"Já jedu odsud, nehodím se na zákrm. Jsem na to moc hezká..." Slyším juli76, ale to už mi pomalu mizí z doslechu.

Ještě pár minut jedeme za naprostého ticha, než dopádlujeme až k našemu cíly. Malý přístav je moc krásný a oplývá kouzelnou atmosférou. když doplujeme blíž, už na nás z mola mává LadyJane, Arsa a Heinkenan.

"Tak jo, holky, přestaňte se už na mě zlobit. Já vám ten včerejšek také nevyčítám. Omlouvám se, koho se to dotklo, ale překvapuje mě, že vás ani nenapadlo, že by tu nějací krokodýli mohli žít..." zkouším se omluvit.

"No, každopádně mám pro vás jedno malé překvapení, které některé z vás momentálně asi moc neocení. Jdeme na krokodýlí farmu." Oznámím jim. No co, horší už to asi nebude.:D

"Si děláš..."

"A nechci slyšet žádná sprostá slova." Ukončuji případnou debatu.

Natalienn na farmě nakonec našla pár světlých vlastností, které se dali krokodýlům přičíst k dobru. Třeba, že jim to sluší v bahně... a na kabelkách.

I Ladynka K našla pochopení pro jejich životní styl.

Danulik se líbilo jejich představení.

A Mejkynka se dokonce nechala přemluvit a šla si s jedním z nich zapózovat. Což byl doslova vrchol dnešního dne...:D

"Tak jo holky, žádná nejste pokousaná, ohryzaná, utopená ani nacpaná v kořeni magrovníku, tak jedeme domů, co vy na to?" Snažím se holkám zlepšit náladu.

"HAHAHA..."

DEN 8 - JACHTA

"Dnes nás čeká velice náročný den, takže dávejte pozor..." ozve se do minimegafonu Nora a Mejkynka si vedle ní přehnaně zacpe pravé ucho.

"Co je?" Zeptá se jí Nora a přitom nasměruje minimegafon Mejkynce přímo do obličeje. Ta jí ho po chvilce nevěřícného pohledu vytrhne z ruky a následně rozdrtí pod svou nohou č. 36 a půl. No to je...

"Heej, to byl můj minimegafon!"

"Nee, to byl tvůj minimegafon. Pokračuj...dávejte pozor...?" Zazdila Mejkynka Nořin protest jako cihlu a za zády si nenápadně plácla s Arsou.

Nora ale zůstala jen vyjeveně civět na zbytky svého megafonku.

"No ták, my už chceme jet!" Ozve se ze zadní řady a Nora se s posledním smutným povzdechem konečně probere.

"No, za 15 minut by pro nás měl přijet jakýsi Michael Sato s naší jachtou, která nás vezme na celodenní výlet po blízkých ostrovech. V okolí je jich samozřejmě více, ale my pojedeme pouze na dva. Nejdříve se stavíme na Koh Yung, v češtině Ostrov moskytů a poté na Koh Phai, jinak Bambusový ostrov. Kdykoliv budete chtít, stačí říct Michaelovi a on nám zastaví. Všude se dá potápět nebo šnorchlovat. Hlavně dávejte pozor na útesy a nechci slyšet, že se někdo bude potápět do nějaké jeskyně, ju?"

Nora počkala až všechny Pohodářky kývnou na srozuměnou, ale to už byl v dáli slyšet zvuk motoru...

"Vida, naše loď je tu... Tak se jdeme nalodit."

"Wow, to je paráda!" Ozve se Teluca z horní paluby a Lucyllka a Danulik se hned šli podívat za ní.

"No, to je teda něco. Hele, jsou tady i ručníky pro všechny." Všimne si Teluca.

"Luxuuus..." Protáhnou všechny tři sborově a hned potom se jako na povel rozesmějí.

"Holky brzděte s tím nadšením. Ručníky jsou určitě fajn, ale neviděly jste tu záchranné vesty?" Ptá se Chemijane, když nadzvedává všechny víka u sedaček. Ale nachází jen samé chladící boxy s nápoji.

"K čemu vesty?" Ptá se Nora, která zrovna vyšplhala za nimi, aby se tu také porozhlédla.

"No přece pro jistotu..." rozhodí Chemijane rukama a tváří se naprosto nechápavě, že to Nora nechápe.

"Prosím tě, vždyť tu skoro všude dosáhneš a..."

"Tady ano, ale mezi ostrovy určitě ne a je to pěkně daleko od jednoho ostrova k druhému. Co kdyby." Argumentuje dál Chemijane a pouští se do dalšího prohledávání.

"Hele, co kdyby jsi šla do podpalubí. Jsem si jistá, že náš lodní mechanik bude vědět o bezpečnosti všechno. Navíc ti potvrdí, že tahle loď ke dnu nepůjde." Navrhne jí Nora žertem.

Chemijane její návrh chvíli zvažuje a pak se rozhodne k překvapení všech tuhle teorii prověřit.

Když se ale delší dobu nevracela, Nora šla juknout do podpalubí, co ji tam tak zdrželo...

"Takže se určitě nepotopíme..." slyšela Chemijanin hlas a vzápětí hluboký a melodický smích.

Nora opatrně vykoukla za roh a No, páni! Kde mám foťák? Za to mě bude Chemi milovat!

Nora rychle pořídila momentku a tiše se zase vyplížila na palubu.

"Kde jsou všichni?" Zeptala se Danulik Lucyllky, když se obě dost vynadívaly na vzdalující se ostrov Phi Phi.

" Arsa, Mysti a Waleri šly dovnitř. Chtěly si dát skleničku něčeho osvěžujícího, myslím."

"Jo ták, no to není špatný nápad. Zásob je tu dost." S těmi slovy Danulik vytáhla z jednoho chladícího boxu dvě Coly a rozdělila se s Lucyllkou.

"Kde je vůbec Mejky?" Zahuláká Arsa z vnitřku lodi.

"Nevím, myslím, že je ztracená..." ozve se odpověď a vzápětí hlasitý výbuch smíchu.

"V modrých očích našeho kapitána!" Následuje ještě hlasitější salva.

"Takže podle vás není těžké loď řídit?" Zeptá se Mejkynka bezelstně.

"Myslím, že loď se téhle jachtě opravdu říkat nedá. To bych si představil něco s většími šrouby, ale ne slečno. Není. Klidně si to pojďte zkusit." Navrhne Mejkynce Michael a uvolňuje jí místo u kormidla. A nezapomene jí půjčit svou čepici, aby bylo jasné, kdo je tu kapitán.:D

Po nějaké době jsme dopluly ke Koh Yung, ale ladynky byly příliš uchvácené plavbou a krásným výhledem, tak jsme se rozhodly zatím nezakotvit, ostrov obeplout a vyrazit dál...

Po několika desítkách minut slunění se některým Pohodářkám kromě lýtek začaly zapalovat i ramena a tváře, proto jsme proprosily Michaela o zastávku. Ladynky ji využily k potápění a nakonec jsme byly i odměněny nečekaným překvapením. Nejdříve se Heinkenan podařilo vyfotit pod vodou proplouvajícího rejnoka a když si byla na lodi pro nový film, byla jediná, kdo se stihl zvěčnit s dovádějící delfíny.:)

Když jsme se všechny vynadívaly, konečně jsme dopluly do našeho druhého cíle - Koh Phai. Překvapující bylo, že na Bambusovém ostrově mnoho bambusů zrovna nerostlo. Ale i tak jsme se shodly na tom, že je to jeden z nejkrásnějších ostrovů na jakém jsme kdy byly.

Yura, 88Juliet88, LadyJane a Apolona si hned zabraly prostor, kde si postavily provizorní hřiště na plážový volejbal. Joo, to jsou naše sportovkyně.:)

Jediný problém byl se zaražením tyčí na síť.

"Noro?! Nevíš, kde je ten plavčík z lodi? Ten vypadal celkem ochotně..." Vzpomněla si ladyJane na jednoho člena posádky, který se staral o to, aby nám nic nescházelo.

"Hmm, zrovna je ochotný k Lejdynce K., takže si asi budete muset poradit sami." Pokrčila Nora bezradně rameny a hlavou ukázala směrem na západ...

...kudy se ztrácela jedna dvojice.:D

"Každopádně,.." navázala dál Nora. "Já si jdu relaxovat na lehátko. Budu u jachty, tak na mě občas mrkněte, jestli jsem se ještě neutopila, ju?"

"Jasně.." Souhlasí ladynky a dál se věnují rozkládání sítě. Apolona si už procvičovala odpaly s míčem.

O pár hodin později...

"Kde je Nora?" Ptá se Mejkynka, která přišla s Michaelem a jeho kapitánskou čepicí vraženou hluboko do čela. Tak už to bývá, když máte malou hlavu.

"U jachty. Spí na lehátku." Odpoví LadyJane a dál se věnuje hře.

"Kde? Nikde ji nevidím..." prohlásí Michael a rukou si zastíní oči před sluncem, které začíná zapadat.

"No támhle.." ukáže LadyJane směrem k jachtě, ale slova jí uvíznou v hrdle, když uvidí jen jachtu a čisté moře.

"Doprčic."

O pár kilometrů vedle...

"Jo fakt super. Holky, občas na mě mrkněte... Já si fakt nemůžu chvíli zarelaxovat, aby jsem se někde neztratila." Postěžuje si Nora asi po sté a snaží se v sobě udržovat zlost, protože v opačném případě by se musela rozbrečet.

"Jsem ztracená! Jako Tom Hanks, ale pořád jsem na tom líp. Určitě. Na druhou stranu, Tom měl Willsona, já jsem tu sama. Někde na cizím ostrově, bez lidí! Jen já a hmyz. A pavouci a kdo ví jaká ještě havěť..." poté se Noře podařilo proklestit k jednomu horizontu...

"No doprčic...stmívá se. Snad už si někdo všiml, že jsem v háji. Doslova..." A potom začala brečet.

Druhý den.

Pobodaná, otlučená, podřená a nevyspalá Nora se rozhodla zkusit jít podél pobřeží a zůstat na některé větší pláži. Už bylo jasné, že tady žádní lidé podle všeho nežijí nebo příliš daleko na cestu džunglí bez vody a jídla. Na pláži ji najdou spíš. Cestou se pořád zamotávala do pavučin a tvrdé listy místních rostlin jí rozdíraly kůži.

"Šmarjá, už toho mám plné zuby."

Jako by řekla nějaké zaklínadlo, když odhrnula další rostlinu naskytl se jí neuvěřitelný pohled...

"Člun..." zašeptala nevěřícně a pak už se jen rozběhla k malému nafukovacímu člunu. Díkybohu, byla tam flaška s vodou.

"Je tu někdo?!" Zakřičela a lítostivě si vzpomněla na svůj minimegafon. Nikdo se ale neozval, po lidech ani vidu ani slechu. Ale je tu člun. Někdo tu musí být... S touto myšlenkou se Nora kolem sebe podívala ještě pozorněji.

"Moment. Tohle místo znám." Zamračila se jak usilovně pátrala v paměti. "No jasně! BEACH s Leonardem DiCapriem! Bože, kéž by tu byl a zachránil mě..." Nora dramaticky spráskla rukama a zahleděla se k nebi.

"Jestli chceš, klidně mi říkej Leo..."ozval se za ní mužský hlas.

Nora se prudce otočila, tak jak jí to jen písek dovolil a nevěřícně vyvalila oči.

"Mitch Buchannon. Jsem v pekle." Nora padla do písku a zůstala ležet.

"Je dehydrovaná. Musíme do ní dostat vodu." Natalienn vyndala z tašky láhev s vodou a nastavila jí Noře u rtů. Ta se začala zprvu topit, ale pak našla rytmus a vodu dopila.

"Já vás tak ráda vidím holky..." začne se smát. "Já myslela, že jste Mitch..."

"Jo my víme..." přerušila jí Elen 16.3, která byla tou, kdo Noru našel.

"Hele, nestěžuj si. Mitch byl ve své době náhodou krutý frajer." Zastane se ho juli76.

"Na to teď není čas holky. Jedeme domů..." Rozhodne Natalienn, pomůžou Noře, která se už může postavit na nohy do lodi a vyrazí domů.

Další den brzy ráno.

"No a tak Michael zburcoval záchranáře a domorodci se vydali po okolí, až jsme tě našly tady. Je pravda, že tvůj smysl pro dramatično neschvaluji, ale místo posledního odpočinku si umíš vybrat dobře." Marry k. se ušklíbla, ale v jejím hlase byla slyšet úleva.

"Podívej, pořídila jsem ti fotku tvého ostrova. Krásný viď?" Podala fotografii Noře, která se válela v houpací síti a popíjela vodu z mladého kokosu.

"Jo, pěkný. Ale já už nechci žádný ostrov ani vidět." Prohlásí razantně.

Marry k. je chvíli zticha, ale po chvíli zase promluví.

"No, Mejkynka vlastně přemluvila Michaela, aby nás vzal všechny ještě jednou na místo, kde tě holky našly."

"Ani nápad, nejedu."

O pár hodin později...

"Holky, všechny řekněte RÁJ...!" Fotoaparát vydechl své cvak a bylo to.

DEN 11 - PONOR

"Všechny vodomilné ladynky pozor! Tady za mnou je vak plný šnorchlů, ploutví a potápěčských brýlí. Aby jste se mi tu nehádaly, vzala všem stejné."

V davu se ozve reptání a kňourání.

"To, že vás nevidím, neznamená, že vás neslyším. Každopádně ve vodě to bude naopak. Uvidím vás, ale neuslyším. Co z toho vyplývá?" Ptá se Nora všech Pohodářek a přitom se hrabe ve vaku a rozdává všem pomůcky na šnorchlování.

"Že má Nora PMS?" Ozve se až úplně zezadu. Následuje hlasitý smích.

"Že se Nora nebude moct potápět, protože by přilákala žraloky?" Zazní jiná odpověď a smích pokračuje.

Nora přestává rozdávat vybavení a stiskne si prsty kořen nosu ve snaze nevybuchnout.

"Že má Nora rýmu a nepotřebuje brýle?"

HAHAHA

"Tak jo, Nora už vás má dost a rozhoduje se na vás nedávat pozor." Skáče jim do řeči sama předsedkyně a pak rovnou pokračuje. "Jste veliké, takže až doplujeme na místo, skočte si kdy chcete a plavte si kde chcete. Vynořte se do setmění a nezapomeňte na bójku ať vás náš kormidelník najde. To je asi všechno." S tím rozdá poslední kusy vybavení a ukáže směrem k džunce.

O půl hodiny později...

"Tak jsme tady. Tady znamená ostrov Koh Tao, Želví ostrov. Je zde v okolí mnoho míst na šnorchlování, jako všude kolem Koh Phi Phi. A ještě jedna věc. Prezenčka. Nikdo neskočíte do vody dřív, než přečtu vaše jméno, aby tady náš kormidelník věděl, koho už má zpátky na palubě, až nás bude vyzvedávat, ju?" Nora má dneska kecavou...:)

Zdá se, že Pohodářky už přešel humor a teď skutečně dávají pozor. Přikyvují a přitom si podle zkušenějších šnorchlařek v naší skupině upravují brýle.

"Tak jo, jdeme na to. Jak jsem říkala, užíte si to... první jde... hmmm... 88Juliet88. Kde máš bójku?"